Malé básně v próze

Snad nešťastný člověk, ale šťastný umělec, jejž rozdírá touha!
Je velice ohyzdná. A přece je rozkošná!
Čas a Láska ji poznamenaly svými drápy a krutě ji poučily, co mládí a svěžesti odnáší každá
minuta a každý polibek.
Jest vskutku ohyzdná; je to mravenec, pavouk, chcete-li, ba i kostlivec; ale je to také zázračný
nápoj a čarodějný lék; zkrátka ona jest rozkošná.
Čas nemohl zlomit jiskrnou harmonii její chůze, ani nezničitelnou eleganci její struktury.
Je krásná a víc než krásná; překvapuje.
“Iluze,“ pravil mi přítel, “jsou snad tak nespočetné jako vztahy lidí mezi sebou nebo jako vztahy
lidí a věcí. A když iluze zmizí, to jest, když vidíme bytost nebo fakt tak, jak existuje mimo nás,
zakoušíme bizarní pocit, z polovice lítost pro zmizelý fantom, z polovice příjemné překvapení
nad novinkou, nad skutečným faktem. Je-li nějaký zjev samozřejmý, všední, vždycky podobný,
takové povahy, že se v ní nelze mýlit, je to mateřská láska.
Odvrátil jsem se s ošklivostí a odpověděl jsem: “Nepotřebuji pro svou rozkoš ničí bídy: netoužím
po smutném bohatství všech neštěstí, jež jsou vyobrazena na tvé kůži jako na čalounovém
papíře.“
Sny! Stále jen sny! a čím je duše ctižádostivější a delikátnější, tím více sny ji vzdalují možného.
“Opravdu, má drahá, unavujete mne bez míry a slitování; člověk by řekl, slyše vás vzdychat, že
trpíte více než šedesátileté paběrkářky a více než staré žebračky, které sbírají chlebové kůrky u
dveří krčem."
“Můj krásný pse, můj dobrý pse, můj drahý pejsku, pojď sem blíž a přičichni si k výtečné
voňavce, koupené u nejlepšího voňavkáře v městě.“
Oh, ano! Čas opět se objevil; Čas nyní vládne neobmezeně; a s tím ohyzdným starcem navrátil
se celý jeho démonický průvod Vzpomínek, Lítostí, Křečí, Děsu, Úzkostí, Upírů, Vzteku a
Nervos.
Ujišťuji vás, že vteřiny jsou nyní silně a slavnostně akcentovány a že každá, vytryskujíc z hodin,
praví: “Jsem Život, nesnesitelný, nesmiřitelný Život!“
Charles Baudelaire - Malé básně v próze...

Aurillac