sobota 24. dubna 2010
čtvrtek 22. dubna 2010
un flamant rose
je hrozně snadné se zamilovat. ale křehké. asi jako nohy plameňáka, když ho člověk za ně drží.
...ještě že ten můj růžovej flamant (plameňák en francais) má ty nohy hezky pevný.
krásná metafora i skutečnost v jednom.
...ještě že ten můj růžovej flamant (plameňák en francais) má ty nohy hezky pevný.
krásná metafora i skutečnost v jednom.
čtvrtek 1. dubna 2010
Záznam asociací z hodiny fotografického semináře vedeného jistým Ondřejem Přibylem
Teploučká mikina. Příjemné šero. Padající víčka. Prásk. Spadlo pero. Procitnutí. Svítící plátno. Plesnivý hrníček v rohu třídy. Na plátně fotky. Nebo snad ne? Ale jo. Fotky dívky na balkóně. Dívka předstírá masturbaci, pije whiskey a čte zatímco pod jejími okny prochází diktátor Tito. Stratil tratil čas nad fotkami z automatu, načež je ztratil. Pod automatem, v automatu, na automatu. Přibyl. A pak pivo. Nebo snad ne? Pěna. Heboučká a krásná. Běloučká. Lehký vítr si pohrává se záclonami, venku začíná čas nemístných vtipů a častých změn počasí. Zase. Hodnotíme a tváříme se při tom děsně učeně. Jak taky jinak, že? Jsme přece mladí nadaní umělci. Naděje národa. Nebo snad ne?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)