Malé básně v próze

Snad nešťastný člověk, ale šťastný umělec, jejž rozdírá touha!
Je velice ohyzdná. A přece je rozkošná!
Čas a Láska ji poznamenaly svými drápy a krutě ji poučily, co mládí a svěžesti odnáší každá
minuta a každý polibek.
Jest vskutku ohyzdná; je to mravenec, pavouk, chcete-li, ba i kostlivec; ale je to také zázračný
nápoj a čarodějný lék; zkrátka ona jest rozkošná.
Čas nemohl zlomit jiskrnou harmonii její chůze, ani nezničitelnou eleganci její struktury.
Je krásná a víc než krásná; překvapuje.
“Iluze,“ pravil mi přítel, “jsou snad tak nespočetné jako vztahy lidí mezi sebou nebo jako vztahy
lidí a věcí. A když iluze zmizí, to jest, když vidíme bytost nebo fakt tak, jak existuje mimo nás,
zakoušíme bizarní pocit, z polovice lítost pro zmizelý fantom, z polovice příjemné překvapení
nad novinkou, nad skutečným faktem. Je-li nějaký zjev samozřejmý, všední, vždycky podobný,
takové povahy, že se v ní nelze mýlit, je to mateřská láska.
Odvrátil jsem se s ošklivostí a odpověděl jsem: “Nepotřebuji pro svou rozkoš ničí bídy: netoužím
po smutném bohatství všech neštěstí, jež jsou vyobrazena na tvé kůži jako na čalounovém
papíře.“
Sny! Stále jen sny! a čím je duše ctižádostivější a delikátnější, tím více sny ji vzdalují možného.
“Opravdu, má drahá, unavujete mne bez míry a slitování; člověk by řekl, slyše vás vzdychat, že
trpíte více než šedesátileté paběrkářky a více než staré žebračky, které sbírají chlebové kůrky u
dveří krčem."
“Můj krásný pse, můj dobrý pse, můj drahý pejsku, pojď sem blíž a přičichni si k výtečné
voňavce, koupené u nejlepšího voňavkáře v městě.“
Oh, ano! Čas opět se objevil; Čas nyní vládne neobmezeně; a s tím ohyzdným starcem navrátil
se celý jeho démonický průvod Vzpomínek, Lítostí, Křečí, Děsu, Úzkostí, Upírů, Vzteku a
Nervos.
Ujišťuji vás, že vteřiny jsou nyní silně a slavnostně akcentovány a že každá, vytryskujíc z hodin,
praví: “Jsem Život, nesnesitelný, nesmiřitelný Život!“
Charles Baudelaire - Malé básně v próze...

Aurillac

...

...all I want for Christmas is YOU!

...

sex.

Citron

Na bílém prkýnku žlutý citron. S kúrou podobnou lidské kůži, akorát v kanárkově žluté barvě. Nehybně leží. Skrz žaluzie do kuchyně prosvítají poslední podzimní paprsky. Osvicují citron a dělají ho ještě výraznějším. Připomíná listí tam venku, pestrobarevného papouška i samotné slunce. Po podzimu přijde zima. Morana převezme vládu. Tma a mráz. Kolem něj jen věci. Neživé, mrtvé, spící. Kuchyňské spotřebiče, nuda. V pravidelných intervalech kapající voda z kohoutku dokresluje monotónní atmosféru. Voda kape, minuty ubíhají, hodiny na stěně tikají. Nemá se s kým bavit, co dělat. Ale co, vždyť je to jen citron. Všichni odešli a jen jeho tu s klidným srdcem nechali, protože citron přece nepřemýšlí. Ale on se noří do svých žlutých myšlenek zrovna tak sveřepě, jako se bude ostrý nůž, ležící vedle něj, možná jednou nořit do jeho slupky. Tichá kuchyň, vše je rozpracováno. Záběr na ledničku. Střih. Záběr na sporák. Střih. Potom zpátky na kuchyňskou linku. Něco se děje. Z bílého prkýnka utíká žlutý citron. Už to nevydržel. Skok. Střih. Leží. Šťáva se hrne na podlahu a zcela pokrývá dlaždičky v cihlové barvě. Tam to bude lepit. Zatéká i do spár. Citron tu leží, celý žluťoučký, a už nepřemýšlí. Ale předtím myslel. To jen oni ho zabili tím, že mu to nevěřili. Střih.

důležité události, které je lepší popsat jen tak všeobecně

tak dlouho nic a teď je toho spoustu. úplně mě svrbí ruce. počasí se rozjasnilo a je krásně, velký černý mrak konečně odešel a nechal tu jen sluníčko. vlk, přestrojený za ovci, konečně odhalil svou zubatou tvář a připojil se k ostatním jakoby nic. žába, sedící na prameni zvedla svou velkou tlustou...nohu a voda může téct tak jako dřív. rezignuju na čárky, stejně tam budou chyby. co se skrývá uvnitř občas nevíme, někdy ale lepší nevědět. kouř se pomalu proplétá třepotajícím se letním vzduchem. mám malý problém, na sraz nedorazím, někdo mě unesl! panu božskému nelze odolat.


/nápověda: malé maturity, plyšový vlk, volby, recenze, nemocnice, zahrádka, hra, pan božský/

....až takhle šikovná...

http://www.apetitonline.cz/recepty/2605-moucnik-plny-pomerancu.html